V poslední době se mezi kytaristy dostává true bypass mnohem více na přetřes než kdykoli jindy. Předpokládám, že není nutné vysvětlovat k čemu vlastně true bypass slouží a co to vlastně je…

Když se podíváme do hostorie, tak v určité době se nad true bapassem moc nepřemýšlelo. Třeba takové efekty Boss a to včetně starých japonských originálů, prostě true bypass neobsahují. A to na ně hrají i takoví kytaristé jako Joe Satriani, Steve Vai apod.  respektive aspoň v některých obdobívh jejich pedalboardy krabičky Boss zcela prokazatelně obsahovaly.

Pak se objevila vlna hand made (boutique) výrobců, kteří ve specifikacích svých efektů striktně zvýrazňovali fakt, že jejich krabičky jsou true bypass…

Jenže v poslední době se objevily taktéž spekulace, že to s tím true bypassem není zas až tak horké a že buffer stačí apod.

V reportáži o Jardovi Smrčkovi, kterou jsem dělal pro MusicStore, jsem se Jardy tedy právě na tuhle záležitost zeptal. Odpověď byla poměrně jednoduchá. Na pódiích s dlouhými kabely a velkými efektovými racky, můžou být true bapassy na škodu a určité buffery výhodou. Na druhé straně nemít na efektu true bypass zapřičiňuje to, že se buffery jednotlivých efektů navzájem ovivňují a při několika efektech v pedalboardu může být vygenerovaný zvuk velmi vzdálen původnímu přirozenému kytarovému tónu.

Minulý týden jsem strávil velmi zajímavé tři hodinky s výrobcem kytarových overdrivů Vaškem Hudečkem (VHRelief). Celou dobu jsme diskutovali témata jako lampový zvuk, tranzistorový zvuk, polovidičové zkreslovače, lampy, aparáty… Po celou dobu Vašek vysvětloval, kreslil na papír průběhy signálu a jejich tvar po úpravě nějakým efektem, ukazoval mi na internetu schémata obvodů a vysvětloval, co které z nich dělají, chrlil jména a typy rezistorů či kondenzátorů a jejich vliv na kytarový zvuk…

Prodisktovali jsme toho hodně a protože Vašek v tuto chvíli vyrábí tranzistorové krabičky typu overdrive, přišla samozřejmě řeč i na to, jak to vlastně doopravdy je … Opravdu kazí tarnzistorové krabičky zvuk lampového aparátu ? Bohužel (anebo také bohudík ) nedobrali jsme se žádného stoprocentního verdiktu, protože vše má spoustu souvislostí. Podle Vaška, může být výše zmíněné tvrzení pravda možná až z 95 procent a říká, že pokud má lampový aparát pěkný zvuk, tak polovodičová krabička ho opravdu “zprzní”. Je tu ale jeden háček – stejný vliv může mít na zvuk i zapojení lampového efektu do řetězce. To je ovšem názor, který nikdo moc neprezentuje. Sám si vybavuju, že v internetových fórech se radí, vyhnout se tranzistorovým krabičkám u lampového zesilovače. Na druhé straně, proč všichni ti světoznámí kytaristi stejně ve svých pedalboardech mají kopu těchto polovodičových součástek a naopak, lampová kreslítka jim tam chybí ? (more…)

Nechápu, jak tahle krabice mohla před 10ti lety vyvolávat davové šílenství. Podle mě jde o naprosto průměrný multiefekt s naprosto průměrnou simulací boxů. Čisté a Cruch zvuky ujdou, Hi gain, to je slabota.

Na výše uvedený komentář jsem narazil v recenzi PODa na Instrumentu, která má souvislost s diskuzí ohledně testu zesilovačů “Víc hlav, víc ví”. Nechci nijak komentovat, jestli POD je dobrý kytarový efekt, nebo špatný efekt, nebo dokonce polemizovat nad otázkou, zda je Line6 POD vůbec kytarový efekt ? (protože pokud se pamatuji dobře, tak právě během té POD hysterie byly PODy a také VAMPy řazeny do samostatné kategorie kytarového příslušenství…

Nicméně znám odpověď na otázku, jak vlastně ta davová ledvinová hysterie vznikla, anóbrž si to dobře pamatuju.

Ledvina útočí

Prostě a jednoduše, najednou tu byl jakýsi nový kytarový bazmek, zcela netypického tvaru (ledviny), který právě svým konstrukčním provedením popíral veškeré mnohaleté poznatky o tom, jak vlastně mají efekty vypadat a jak mají být konstruovány, aby se daly nějak pořádně využít. Všude se začalo mluvit o PODu, všude plno reklam a propagace (to zas klobouk dolů, Line6 a jeho partneři udělali tomuhle produktu super reklamu)

Hlavní věc se kterou se ale operovalo, byl modeling. Nové slovo, nová funkce, nový přístup. My znalejší víme, že už v té době existoval jakýsi Johnson J- station, který uměl “nachlup to samé” a kdoví jestli to sixlajni nakonec od něj neokopčili . J-station se neptosadil nijak, dodnes se o něm neví, zatímco ledvina žije dál a dráždí své odpůrce.

Takže, POD se prostě proslavil tím, že to byl “první krám”, co uměl amp modeling … respektive Line6 si krásně prosadila novinku, kterou pak začali do svých efektů tlačit i Digitech, (b)Zoom, Roland a já nevím kdo všechno…

Dokonce jiní výrobci uměli amp modeling aplikovat do něčeho rozumnějšího (tzn. např do podlahového multiefektu)  než do nepraktické krabice . Ale co na tom, první byl Line6 !

Připomeňme si také to, že pro PODa vznikly různé vychytávky jako držák na stojan od mikrofonu (to proto, že POD se vlastně nedal ani pořádně ovládat, nebylo ho kam položit a ještě hrozilo jeho rozšlápnutí). Některé firmy dokonce částečně opustily myšlenku, že “lampový zesilovač je pro kytaristu nejlepší” a přímo vy svých “kejsech” nechávaly díru na PODa, jakože to bude taková symbióza  (Meteoro, Atomic).

No a vzpomeňme taky ULIčníka Behringera, který sebral PODa nasypal jeho součástky do modré krabičky, zaštěrkal s tím a tak stvořil V-AMPa, který v podstatě uměl to samé, akorát, že měl desetkrát lepší ovládání (vzpomínáte, jak u PODa nebylo vůbec jasné, jaká hodnota je nastavena? zatímco V-AMP k tomu už měl diody kolem každého knobu…)
Nicméně zlé  jazyky tvrdily, že V-AMP produkuje podstatně horší simulace než POD.

Line6 POD